O Šípkové Růžence

26. března 2017 v 14:36 | Autor |  Rukopisy
Název: O Šípkové Růžence
Datum: 21. března 2017



Ponuré tóny se nesou krajinou. Stromy tancují do rytmu, listí víří vzduchem, než se vyčerpaně snese na zem. Větve bojují o své právoplatné místo mezi ostatními obyvateli lesa. Jejich šarvátky je slyšet, kam noha šlápne, nekončící doprovod ztracených.

Po ztracené kamenné cestě jde člověk. Mladý kluk, snad ani ne zletilý. Tmavé vlasy mu rámují obličej, kde jsou schované stejně tmavé oči, okna do duše. Dlouhé rozhodné kroky doplňují přírodní melodii. Konce jeho kabátu vlají ve větru za ním, stejně tak jako střapaté konce pletené šály. Kamení mu skřípe pod nohama.

Je až úsměvné, že on ani úpějící les nevnímá, s hlavou vztyčenou, kráčí stále dál.

Čím hlouběji se cesta prodírá temným hvozdem, tím divočejší se příroda stává. Kořeny už zde dávno prorostly až na chodníček, který jen sem a tam vykukuje pod zelení. Větve se mu stále více pletou do obličeje a vlasů a zadrhují se mu o oblečení. Starý kabát naříká, šála už dávno zůstala zapletená ve větvích. Ani příroda ho nechce pustit dál, ví, co ho čeká

Ale on, nedbaje, na hustý porost vytahuje ostrý nůž a míří dál.

Jestli ví, kam se vydává, to je záhadou. Ale odhodlanost s jakou překonává všechny své překážky je obdivuhodná. Ale ani to ho nezachrání.

A hele, konec cesty, už jen pár kroků a je v zahradách. Přerostlé okrasné stromky, neudržované záhony, květiny rostou, kde se jim zlíbí, bez řádu. A ten zámek! Obrostlý břečťanem, s temnými okny. Jako z pohádky.

Těžký kabát dopadne na zem, přece jenom, je teplo a zkoumání zámku bude také náročné. Už nepotřebuje ochranu proti trnům na cestě. Kabát by mu jen překážel.

Udělá pár kroků, ale co to. Kroky jsou těžké, nohy jak přikované k zemi. Co se děje? Vyděšený pohled v očích, strnulá tvář. Proč se nemůže pohnout? Stojí jako socha, jako by ho vytesali sami mistři. Každý vlas, každá nedokonalost. Už se nemůže pohnout. Oči přikované na jednom místě, nemožné pohybu.

Lapen v nekonečném vězení, navěky jako ozdoba v mrtvé zahradě. Navěky sám.

Přecejen našel svou Růženku. Už nebude sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chem Chem | Web | 27. března 2017 v 1:15 | Reagovat

Tak to bolo vazne dobre.
Velmi pekne napisane, ten opis a stylistika - fakt krasa. A koniec zaujimavy a prekvapivy. :)

2 Autor Autor | 27. března 2017 v 18:33 | Reagovat

[1]: Děkujii! :)

3 beeb beeb | Web | 28. března 2017 v 17:11 | Reagovat

máš zaujímavý štýl :) originálny rukopis

4 LM LM | E-mail | Web | 29. března 2017 v 18:52 | Reagovat

Máš zaujímavý štýl a rozprávku si poňal originálne.
Príde mi to podobné ako jedna z novších adaptácií rozprávky Kráska a Zviera. Niečo nové, niečo originálne, ale deťom by som to pred spaním tiež nepustila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama